 |
| Veselé dítě bez úzkosti a strachu |
Chlapec bloumá kolem své matky a odmítá sedět na místě.
„Když budeš zlobit, tak ti pan doktor dá injekci!,“ zjednala si poslušnost svého syna.
Strach a lež součást výchovy dětí
Strach, který (možná) donutí děti poslechnout – tedy zařídí, aby se chovaly tak, jak my očekáváme, ale....
… sebere jim důvěru, že jsou v rodině v bezpečí. Respektive, že jsou ve světě v bezpečí.
A tak se začnou bát. A když se bojí, jsou ve střehu. A když jsou ve střehu, reagují přehnaně. A když reagují přehnaně, tak je rodiče „musí“ krotit. A nebo se ve strachu stáhnou a raději nereagují. Čekají, až se svět prokáže, že je bezpečný. A když jsou takto na čekané, tak je rodiče „musí“ postrkávat k aktivitě, k životu.
Vychovávat zastrašováním je špatné. Je to snadné, je to poměrně slušně účinné, ale je to faul na naše děti. Podpásovka, která se nám vrátí.
Manipulace strachem děti totiž učí, že vždy je tu někdo větší, silnější, zkušenější, mocnější, kdo je sleduje a čeká na chybu, aby je potrestal. V tom se špatně žije. Těžce a bez radosti.
A přitom se tyto děti zastrašováním prakticky nenaučí nic o partnerské komunikaci, naslouchání, domlouvání, schopnosti vyjít jeden s druhým a najít společné řešení. Postupně je takto udusávána jiskřička spontánnosti, radosti a životní vášně, se kterou na tento svět děti přicházejí.
A pak přichází puberta, kdy zastrašované děti mají příležitost poslat vyhrožující autority někam. A je dobře, když to udělají, protože jen tak mají možnost najít zpět svoji sílu, která jim byla odňata vyhrožováním. Až když odmítnou rodiče i s jejich faulovatými taktikami, osvobodí se od strachu z potrestání a to je opojná zkušenost. Čím víc strachu na ně bylo navaleno, tím bouřlivější puberta.
Poznámka: Už víte tedy proč v Česku se krade a podvádí beze strachu? Možná také proč je tolik alkoholiků? Úzkost (anxiosita) a strach mají své kořeny v dětství.
Proč asi jsou předepisována lékaři ve velkém množství psychofarmaka (Prozac a j.)
Proč asi děti křičí ze spaní a některé se pomočují v noci?
