 |
| Heligonka Josef Kebrdle |
Bohémův sen složil a napsal Franta Poupě-skvělý český harmonikář - to je česká písnička je kořením i duší našeho národa.
1. Když den se k večeru již chýlí a soumrak padá do oken,
já líbám vroucně kvítek bílý, zdá se mi vše jako sen.
Pojď v náruč moje drahá lásko, půjdem v tajůplný háj,
Tam jseš milovaná krásko kouzelné Bohémy ráj.
R: Lásko nejsvětější lásko, toužebné slyš vyznání,
Své srdce Ti navždy dávám, vyslyš mé vyznání.
Lásko nejsvětější lásko, tvůj úsměv je jako zář,
Svůj osud do něho vkládám, půjdem spolu před oltář
2. Již dávno odešlo mé mládí, a já si stále vzpomínám,
jak mívávali jsme se rádi, já však zůstal zcela sám.
Tvůj sen již rodná země skrývá, kvítí spálil krutý mráz,
Jen pár něžných slůvek zbývá, láska přešla kolem nás.
R: Lásko nejsvětější lásko, toužebné slyš vyznání,
Své srdce Ti navždy dávám, vyslyš mé vyznání.
Lásko nejsvětější lásko, tvůj úsměv je jako zář ...
Dnes si připomeneme člověka, co složil hrál a zpíval tento krásný, sladký, úžasný text plný lásky. Nemá konkurenci, když si text i zpěv písničky prožijeme a neseme si lásku po tomto světě.
Připomeneme si tuto osobnost naší populární hudby, skvělého muzikanta i skladatele, někdejšího vyhlášeného "krále harmonikářů" jehož písničky dodnes zdobí repertoár mnoha jeho pokračovatelů i obdivovatelů.
Franta POUPĚ - Bohémův sen.
Franta Poupě se narodil 6. října 1902 ve čtvrti "Mlynářka" v pražských Košířích na Smíchově. Jeho maminka Antonie přišla do Prahy z Litomyšle na Moravě. Tatínek byl krejčí a také výborný amatérský muzikant a zpěvák. Na první harmoniku si prý vydělal v hospodě "Ve čtrnátce" v Křemencové ulici. Chodili sem "štědří" doktoři a personál ze Všeobecné nemocnice v Praze. Hospůdku vlastnila maminka muzikanta i slavného textaře Jarky Mottla.
Ve 20. a 30. létech minulého století se chodilo za lidovou zábavou a osobnostmi do kabaretů, šantánů, ale i do obyčejných hospůdek. Tam s úspěchem vyhrávali slavní muzikanti a interpretovali největší šlágry své doby. Mezi nejznámější a nejúspěšnější patřili Franta Poupě, Franta Blahník, Emil Gratz i další. Ve svých písničkách vyzpívávali smutné i veselé životní příběhy střední a nejchudší vrstvy tehdejší společnosti.
V r. 1933 proběhla v sále pražské Lucerny první soutěž harmonikářů. "Králem" se stal tehdy Franta Poupě. Mezi muzikanty se dodnes traduje památná věta tehdejšího vyhlášeného manažera Antonína Meisnera: "Tak co, Poupátko, nešel byste si zahrát do rádia?" Tam začala jeho velká kariéra.
.....František Poupě celý život tvrdil, že česká a moravská písnička nikdy nezahyne, protože ji lidé mají stále rádi. Tvrdil a věděl, že je kořením i duší našeho národa! Celý život měl oblíbené rčení: "Každý si musí svůj život vypít do dna!"
František Kopecký Bohémův sen Steirische Harmonika Heligonka
Doporučení autora: Celý pořad s videem je na webu české televize, pokud máte zájem přejděte sem.
