Divadlo Semafor nás nezajímalo. Veselé juchání pana Suchého a spol. “Pěstujte koťata” a “Na okně seděla kočka, venku štěkal pes” nás neoslovilo ani náhodou.

Momentky z cest 

Ještě jednou k Semaforu, slibuji že

 naposled….

Když jsem souhlasně přitakal k páně Varyšově (o kterém vůbec nic nevím) kritice Semaforu a pouze dodal, že toto divadlo produkovalo pouze komunální humor, nečekal jsem lavinu ublíženectví a urážek která se na mne sesypala. Inu, dotkl jsem se české ikony, produkující zábavu na světové úrovni. Přece každý správný Čech ví, že celý svět zajímá co se děje v srdci Evropy a tiše závidí naše kvality.

Musím přiznat, že jsem ve svém mládí patřil ke skupině které se říkalo chuligáni. Než jsme přišli ke svým prvním džínsám nosili jsme bohatě prošité plátěné “texasky” a vůbec obecné pohoršení vzbuzující oděvy. Vlasy jsme měli na ramena a lišili se od spořádaných chlapců a děvčat sdružených ve svazu mládeže. Vyznávali jsme rock n roll, náš idol byl Bill Haley a posléze Stouni, Joplinka, Animals, Hendrix a ostatní tehdejší hudební scéna Západu. Četli jsme americkou literaturu, obdivovali ve své blbosti beatniky a celou jejich subkulturu, četli Vladislava Klímu a jinou pěknou podvratnou literaturu.

Divadlo Semafor nás nezajímalo. Veselé juchání pana Suchého a spol. “Pěstujte koťata” a “Na okně seděla kočka, venku štěkal pes” nás neoslovilo ani náhodou. Prostě jsme nepatřili k té skupině, která si ráda společně zazpívala hezky česky, bavila se vtipnými hereckými etudami, společně se upřímně zasmála a freneticky tleskala při každém náznaku protirežimního dvojsmyslu, při kterých mělo obecenstvo spiklenecký pocit že patří k protikomunistickému odboji. Pak si druhý den koupili Mladý svět a možná Mladou frontu a zase poctivě a loajálně plnili své povinnosti a i když si občas zabrblali, věděli, ano - zítra bude líp. Ani vizuální stylizace pánů S+Š s jejich slamáčky a stylem nám nevoněla, ostatně mnohem později jsem zjistil proč, bylo to pouhá nápodoba operetního vídeňského herce Alexandra Girardiho, který ovšem opustil náš svět již v roce 1918, takže tento styl byl v šedesátých letech již poněkud uleželý.

Po Varyšově kritice se ozval i pan Suchý a mluvil cosi o bezprecedentním útoku na svou osobu. Dle mého skromného úsudku to byla zcela normální kritika ale pan Varyš ještě vyjma posouzení uměleckých kvalit současného Semaforu zmínil, že pan Suchý pobírá na dotacích pro své divadlo tuším sedm milionů korun, což je prý neporovnatelně více než dostávají jiná divadla tohoto typu. A jak jde o peníze je oheň na střeše. Možná že někomu přijde obdivuhodné, jak pan Suchý neustále zvedá už značně zvetšelý prapor Semaforu v čele armády která už není a v boji který už dávno skončil. Mně to přijde smutné, ale chápu že každý z nás si musí na udržení nějaké životní úrovně přivydělat.

Ale se Semaforem to bylo i trochu jinak, než jeho fanoušci vědí. Předesílám, že neobviňuji toto divadlo z prorežimních postojů a nějakého druhu kolaborace. Někdo by mohl namítnout že “Život je pro mne obnošená vesta” a “Kdyby tisíc klarinetů” by tomu nasvědčovalo ale byla to patrně jen normální úlitba jakých najdeme spoustu. Ovšem přes všechno peskování, komunistický režim toto divadlo více potřeboval než nepotřeboval. Byl to někdejší ministr vnitra Barák, v komunistickém světě velmi zvláštní osobnost, který aktivně podpořil divadlo Semafor, protože bylo třeba odklonit zájem mládeže od zhoubného působení západní kultury. Mám dokonce dojem že jsem patrně v knize “Ve znamení temna” autora Františka Augusty a někdejšího čs. špiona, četl, že zvuková aparatura a dva magnetofony byly Semaforu poskytnuty právě ministerstvem vnitra. Ale má paměť už není co bývala, a tak se omlouvám pokud tohle není přesná informace.

Existence Semaforu posloužila ve své době jako zdání jakési pseudosvobody a jeho barevně optimistická kulisa posloužila k odstínění svinstev které se odehrávala v temném pozadí.

Velmi se omlouvám milovníkům středního proudu české kultury že nevyznávám její hodnoty a neslintám blahem při poslechu Gotta, Pilarové, Suchého a jiných českých hvězd... promiňte, já prostě mám jenom jiný vkus a kultura chlemtačů piva mne neoslovuje....

Jindřich Čech, sociální sítě

Naivně věříme tomu co se píše v novinách co říkají sdělovací prostředky a pochybujeme o tom co nám říká zdravý rozum

Rozum sídlí v tomto polorozpadlém domečku má satelitní příjem

SETBA

Oproti mnoha vtipům a výstřednostem, které se houfně rozesílají je tento mail trošku jiný: Má tě donutit k přemýšlení. Dcera jednoho prominentního Američana byla interwievována v pořadu “Early Show” a moderátorka se jí zeptala:
“Jak mohl Bůh něco takového dopustit?”
 (vztaženo na útoky z 11. září)
Anna Grahamová dala na výsost hlubokou a rozvážnou odpověď. Řekla:

„Věřím,že Bůh je z toho co nejhlouběji smutný, právě tak, jako my; ale již mnoho let říkáme Bohu, že má zmizet z našich škol, z naší vlády a z našeho života. A protože je džentlmenem, domnívám se, že se tiše stáhl. Jak můžeme od Boha očekávat, že nám dá své požehnání a poskytne svou ochranu, když po něm žádáme, aby nás nechal samostatné?“
Ve světle nejnovějších událostí – útoků, střelby ve školách atd. – se domnívám, že to začalo, když Madeleine Murray O’Hare (byla zavražděna, nalezli ji nedávno) podala žalobu u soudu, protože nechtěla, aby se v našich školách modlilo ...

… A my jsme řekli ANO.

Potom někdo jiný řekl, že by se ve školách raději neměla číst Bible. (Bible říká: nezabiješ,nepokradeš, miluj svého bližního, jako sama sebe …)

… A my jsme řekli ANO.

Pak řekl Dr. Benjamin Spock, že bychom našim dětem neměli naplácat, když se chovají špatně, protože by se jejich malé osobnosti deformovaly a mohli bychom uškodit jejich sebeúctě (syn Dr. Spocka spáchal sebevraždu). Řekli jsme, že expert přece musí vědět, o čem mluví.

… A my jsme řekli ANO.

Potom mínil někdo jiný, že učitelé a ředitelé nemají naše děti raději ukázňovat, když se chovají špatně. Školní administrátoři řekli, že se učitelský sbor nesmí dotýkat žáků, když se špatně chovají, neboť nechceme žádnou špatnou reklamu, a nechceme také být obžalováni!

(Je obrovský rozdíl mezi ukázňováním, dotýkáním se, bitím, plácnutím, snižováním, kopancem atd. !)

… A my jsme řekli ANO.

Pak někdo řekl: Povolme našim dcerám interupce, když je chtějí a nemusí to ani říkat svým rodičům.
… A my jsme řekli ANO.

Pak řekl jeden moudrý člen školního direktoria:
Protože hoši jsou hoši a budou to dělat stejně, dejme našim synkům tolik kondomů, kolik chtějí, aby mohli mít tolik potěšení, kolik chtějí, a rodičům není nutné říkat, že je dostali ve škole.
… A my jsme řekli ANO.

Potom řekl jeden z našich nejvyšších volitelných orgánů, že přece není důležité, co děláme v soukromí, pokud vykonáváme řádně své zaměstnání. A s tím srozuměni jsme řekli, že je nám přece jedno, co kdokoli, prezidenta nevyjímaje, v soukromí dělá, pokud mám zaměstnání a hospodářství dobře funguje.
… A my jsme řekli ANO.

Potom někdo řekl: Vytiskněme časopisy s fotografiemi nahých žen a nazvěme to zdravým realistickým uznáním krásy ženského těla.
… A my jsme řekli ANO.

A pak někdo toto uznání posunul o další krok a zveřejnil fotografie nahých dětí, a pak je dal na internet.Přece existuje právo na svobodné umění.
...A my jsme řekli ANO,

Potom přišel zábavní průmysl a řekl: udělejme TV show a filmy, které zobrazují vulgárnosti, násilí a nepovolený sex; Složme hudbu, která osměluje k násilí, k drogám, vraždám a sebevraždám a ďábelským věcem. A my jsme řekli, že je to přece jen zábava, nemá to žádné škodlivé následky, mimoto to nikdo tak jako tak nebere vážně, takže klidně pokračujme.
… A my jsme řekli ANO.

A nyní se ptáme, proč naše děti nemají žádné svědomí, proč nedokážou rozlišovat mezi tím, co je správné a špatné,a proč je jim jedno, když zabíjejí cizince ,své kamarády i sebe. Snad na to přijdeme, když o tom budeme dlouho a intenzivně přemýšlet! Myslím, že to je následek toho, že,
"SKLÍZÍME, CO JSME ZASELI.“

Zvláštní, jak jednoduše vyřadili lidé slušnost ze svého života a potom se diví, proč se svět řítí do pekel.

Zvláštní, jak naivně věříme tomu, co se píše v novinách, co říkají sdělovací prostředky a pochybujeme o tom, co nám říká zdravý rozum.

Zvláštní, jak lehce posíláme „vtipy“ mailem a ty se pak šíří jako požár; ale pokud se někdo odhodlá zprostředkovat poselství týkající se slušnosti, pak si většina lidí dvakrát rozmyslí, jestli je mají předat dál.

Zvláštní, jak se všude volně probírají drsné, vulgární, bezduché a obscénní články, ale potlačuje se veřejná diskuze o slušnosti na školách a pracovištích.

Zvláštní, že pokud předáš dále toto poselství, nepošleš je na mnoho adres ve svém adresáři, protože si nejsi jistý, co by si o tobě mohli myslet právě proto, že takovéto zprávy rozesíláš.
Zvláštní, že si děláme více starostí s tím, co si o nás myslí lidé, než o to, co nám říká vlastní svědomí.

Pošli tento mail dál, pokud se domníváš,že to bude něco platné.Pokud ne, zkrátka jej vymaž …nikdo se to nedozví.
Ale ostatním tím bereš šanci,aby otevřeli své myšlení tímto směrem …

… a pak se nediv a obviň i sebe z toho,v jakém špatném stavu se náš svět nachází!

Zdroj: přišlo emailem, poznámky sociální sítě Facebook

Rozklad vlastností přátelství na sociální síti Facebook

Anna a kamarádství ve sportu  ilustrační foto

Dobrý den přátelé!

Na sociální síti si držím kolem 800 přátel...většina je neaktivních, často dělám výměnu - seřadit se dají jen někteří podle různých, ale ověřených znaků. Zájem si udělat svoji nezaměnitelnou podobu je v Česku v plenkách. Hrubé a násilné projevy po otestování brzo odstraním. Odpovídá to asi tak průřezu (průměru) co v populaci je. Jen blokovaných mám kolem 100 , někteří se pak vrací, když zjistí, že u mě mají aspoň co číst a dobré fotografie. 

Řídím se podle Senecy - přátele nejprve vyzkoušet, pak spřátelit. Bourání už rozjetého přátelství je těžké, ale někdy nutné. Jsou tu různé motivace, většina lidí se chce bavit a to kravinami, nahotinkami, horoskopy, aplikacemi co je špehují...aby jim šouply svou nabídku. Mám svůj obsah a snažím se si své přátele učit bojovat s hloupostí a užívat si svobodného myšlení.
Dávám příspěvky tak, aby si lidi formovali svoje názory a hlavně žili a mysleli pozitivně. Velká část nerozumí a nikdy nepochopí, přesto časem se jádro přátel co mají rádi život a žijí v radosti, práci a lásce vytvoří. Mám k tomu zázemí Google blogger.com 30 webových stránek a zpracuji nová témata.

Je to práce co je zajímavá, trochu dřina, stále vylepšuji všechno na webu s pomocí Google. Byla tu řeč o Lama internetových přátelích. Naučím své přátele, umět a nebát se počítače. Chci o nich jediné, aby nezůstali hloupí, závislí na vnoučatech a sami žili svůj aktivní život ve středním i vyšším věku. Internet hodně vylepší mozková centra. Není to snadné a něco se jistě nezdaří, ale umožní mi to pokračovat v práci.

Hezký den! Nechcete se učit a poznávat nové? Kupte si alespoň dobrou knihu.

Ruku na srdce v loterii nikdy nevyhrajete

Ruku na srdce: v loterii nikdy nevyhrajete

„Ruku na srdce: v loterii nikdy nevyhrajete.

Na druhou stranu ale máte pěkně velkou jistotu, že v nějaké ubohé práci budete otročit po zbytek svého života. A to proto, že jste se podle všeho narodili do špatné sociální třídy. Přiznejme si to - jste příslušníky kasty pracujících. Je mi líto!

A proto nemáte vzdělání, výchovu, konexe, způsoby, vzhled a dobrý vkus, abyste se kdy vůbec mohli stát jedněmi z nás. Na výčet všech nefér výhod, které oproti vám máme, byste ve skutečnosti potřebovali knihu velkou jako Zlaté stránky. Proto se nám pokaždé uleví, když zjistíme, že dál věříte těm hloupým pohádkám o „spravedlnosti" a „rovných příležitostech pro všechny".

    Jistě, v hierarchickém sociálním systému, jakým je ten náš, tam nahoře nikdy nebylo místo pro mnoho lidí. A kromě toho, všechna ta místa už jsme si rozebrali - a tam nahoře se nám líbí natolik, že chceme, aby všechno zůstalo tak, jak to je.
Štěstí je, že se v té sociální hierarchii vždy najde někdo, kdo je na žebříčku pod vámi, nad nímž můžete cítit převahu a do něhož si můžete čas od času kopnout. I takový zoufalý myč nádobí si může lehce najít nějakého ubohého uslintance, nad nímž se může vytáhnout a odplivnout si. A tak buďte zahraničním dělníkům, prostitutkám a houmlesákům vděční.
    Mějte neustále na paměti, že kdyby se vy všichni zničehonic dostali do ekonomicky bezpečné situace nás privilegovaných, nezbyl by nikdo, kdo by v naší ekonomice vykonával všechnu tu nudnou, nebezpečnou a málo placenou práci. A nebyl by nikdo, kdo by za nás bojoval ve válkách, nebo kdo by slepě následoval příkazů našich totalitních korporátních institucí. A nebyl by také nikdo, kdo by odcházel pokorně do hrobu, aniž by prožil plný a tvůrčí život. Takže, prosím, makejte dál.
    Také ale asi nemáte tutéž míru chamtivosti, nezřízené touhy po majetku, moci a prestiži, jakou máme my. Možná, že si upřímně přejete změnit způsob, jakým žijete, ale zároveň se té změny bojíte, což vás a vám podobné udržuje v nervózní prázdnotě. Proto mechanicky procházíte životem, hrajete předem danou sociální roli a máte strach, co by si o vás pomysleli ostatní, kdybyste se nedejbože odvážili vystoupit z řady.
 
    Přirozeně, kdykoli se to hodí, snažíme se vás postavit jednoho proti druhému: dělníky s vysokými platy proti těm s nízkými, odboráře proti neorganizovaným, černé proti bílým, muže proti ženám, americké dělníky proti japonským, proti mexickým, proti... Neustále vám snižujeme mzdy kvůli „mezinárodní konkurenceschop­nosti", „zákonu poptávky a nabídky", „národní bezpečnosti" nebo „nafouklému státnímu deficitu". Když vystoupíte z řady nebo začnete ohrožovat naše zisky, odhodíme vás na skládku nezaměstnaných. A abyste měli v tom každodenním monotónním ekonomickém vydírání alespoň nějaké povyražení, umožníme vám zúčastnit se zmanipulovaných skořápek, které vy tam dole znáte jako „volby". Naštěstí nemáte ani páru o tom, co se ve skutečnosti děje - místo toho z problémů obviňujete „nepřátele", „ekology objímající stromy", „negry", „Židy" a bezpočet dalších.

    Jsme velmi potěšení tím, kolik z vás stále ještě vyznává „pracovní etiku", i když většina pracovních míst v naší ekonomice škodí životnímu prostředí, podlamuje vaše fyzické a duševní zdraví, a vysává z vás to jediné životní právo. My toho o práci sice moc nevíme, ale jsme upřímně rádi, že vy ano.
    Jistě, život může běžet i jinak. Společnost může být organizována inteligentně, aby uspokojovala skutečné potřeby všech obyvatel. Vy a vám podobní můžete začít bojovat za to, abyste se vymanili z naší dnešní nadvlády. Vy to ale nevíte. Ve skutečnosti si ani neumíte představit, že by nějaký jiný život vůbec mohl existovat. A to je nejspíš ten největší výdobytek našeho systému - připravili jsme vás o představivost, tvůrčí schopnosti, vaši schopnost samostatně myslet a jednat.
    Proto bychom vám chtěli z našich bezcitných srdcí co nejsrdečněji poděkovat. Vaše loajální oběť nám umožňuje žít ve zkorumpovaném přepychu; náš systém funguje díky vaší práci. Děkujeme za to, že „znáte své místo" - i když o tom ani nevíte!"

- anonymní autor, převzato z dnes již neexistujícího webu informationclearinghouse.com 
Zdroj: czechfreepress.cz/ Sdíleno na G+ 

Spotřebitelské chování aneb jak vydržet s reklamou

Laughing babies

Spotřebitelské chování

Dávno totiž vědci -ekonomové zjistili, že většina z nás se při nakupování chová podle určitých zákonitostí, které je možné více, či méně přesně popsat a samozřejmě také obchodnicky využít. Někomu to vadí, někoho to přímo irituje, ale v každém případě není na škodu o tom něco vědět. Takže abychom se případně nenechali vodit za nos a uchovali si ve světě všudypřítomné komerce svobodnou vůli, tak budeme se dnes ptát. Co hraje tedy v našem spotřebitelském chování hlavní roli kromě obsahu peněženky a to, že chceme si koupit, dejme tomu, chléb?
Všichni žijeme ve světě masové výroby, masové spotřeby a masové komunikace, ale nicméně si musíme uvědomit, že jsme to my, kdo jsme králové trhu, a nikoliv ti velcí výrobci, nebo ty velké řetězce. Jsme to my, kdo bude rozhodovat o tom, co koupíme a co nekoupíme. A já si myslím, že nastává určitý bod zlomu, protože přichází do hry nová generace, generace XY mladých lidí, kteří již nejsou tak zmanipulovatelní, jako jsme byli třeba my. Ti se přestávají dívat na televizi, mají svoje facebooky a svoje různé kluby a tak dále. Takže si myslím, že na ty prodejce a na vůbec komunikační agentury čekají velice těžké, byť zajímavé, časy, protože budeme muset asi reagovat trochu jinak. On současně ten svět začíná být takový podivný, že začíná být vydrancovaný. Příroda, obnovitelné zdroje, ty všechny společnosti a obchodníci musí být více společensky zodpovědní. 
České domácnosti se zadlužují tím, že se zadlužují znovu. To znamená, že si vlastně na splácení prvního dluhu půjčují další peníze. To je daleko horší signál než to, že si půjčím třeba na spotřebitelský úvěr nebo na nějakou věc, si koupím. Ale to, že si půjčím na to, abych mohl splácet, a to už je velmi nebezpečné. Takže si myslím, že i některé banky už budou mít, teď je možno vyhlásit insolvenci na jednotlivce, nebo na domácnost, jak je exekuce a tak dále. Je možné, že už někteří budou mít s bankami problém, protože nebudou schopni ten dluh dlouhodobě splácet.
Reklama, tak já na to mám poměrně velmi snadné dvě cesty. Jedna se jmenuje lednička a druhá se jmenuje sociální zařízení, a to tak nějak vyjde akorát.
Podle profesora Dichtera lednička je poslední milenka chlapů. Tak přátelé, pozor na to. 
Video vás nenahodilo? Pak nevím co ještě, ale reklama to nebude...putujte do ledničky anebo za svou kočkou!