 |
| Květ zrodil dívku, aby byla krásná |
Naopak, v honbě za přízní samiček se u nich vyvinuly často velice nápadné znaky. Připomeňme si třeba nádheru pavích per nebo ohnivé barvy samečků některých ryb. A samičky dávají obvykle přednost těm největším výstředníkům.
Často nabývají samčí ozdoby takových podob, že představují pro každodenní život nemalou zátěž. Nápadně zbarvený sameček drobné rybky gupky snáze přiláká pozornost dravce a přirozené nepřátele na sebe může upozornit i hlasitě skřehotající žabák. Vědci předpokládají, že se s takovou s nepříjemnou zátěží dokážou vypořádat jen ti nejlepší samečci. Nápadný sameček dává najevo své vlastní kvality. Jako kdyby oznamoval samičkám: "Podívejte se jak jsem dobrý, když dokážu přežít i s takovouhle nádherou."
Samičky si volí nápadné samečky právě proto, že se za jejich nápadným zjevem skrývají geny předurčující živočicha k vysoké schopnosti obstát v tvrdých podmínkách každodenního boje o přežití. Potomci, jejichž otcem se stane takový "švihák", mají rovněž vyšší naději na přežití a zplození dalšího pokolení.
Ve světle těchto teorií končí aktivní role samiček tím, že si vyberou otce svých potomků. Ale to bychom samičky krutě podcenili. Dovedou přispět k životaschopnosti potomků atraktivních otců velice důmyslným způsobem - jakousi obdobou hormonálního dopingu, jakým si nedovoleně pomáhají k lepším výkonům nepoctiví sportovci. Vědci vědí už delší dobu, že samičky jsou schopny ukládat do vajíček různá množství hormonu testosteronu. Mláďata z hormonálně "nadopovaných" vajíček bývají mnohem agresivnější, urvou od rodičů více potravy a rychleji rostou. Ptáci tohoto hormonálního dopingu využívají při mnoha příležitostech. Například volavky kladou s odstupem několika dní čtyři až pět vajec a jejich mláďata se proto klubou postupně. Starší mláďata bývají silnější a nejednou zahubí nejmladšího a nejslabšího sourozence jako nežádoucího konkurenta. Síla starších mláďat ale není dána jen jejich věkem. Vejce snesená na počátku snůšky obsahuje mnohem více testosteronu než vejce snesené jako poslední. Hormon předurčí mládě k mnohem intenzivnějšímu růstu, větší schopnosti žebrat od rodičů o potravu i k větší agresivitě vůči sourozencům. Náskok, který první mládě volavek získá časnějším vyklubáním z vejce, je tak ještě umocněn "hormonálním dopingem". Mláďatům, která se líhnou jako poslední, není této hormonální podpory dopřáno, a tím se jen dále zhoršuje jejich postavení mezi sourozenci na rodném hnízdě.
Někteří ptáci používají stejné taktiky naopak k vyrovnání rozdílů mezi mláďaty. Samička kanára během snůšky zvyšuje množství samčích hormonů ve vajíčcích. Později vylíhlá mláďata proto tolik nezaostávají za svými staršími sourozenci, protože těží z "hormonálního dopingu", který byl odepřen naopak starším sourozencům.
Zajímavé okolnosti hormonálního dopingu vajec byly pozorovány u australských pěvců zebřiček. Samičky zebřiček mají zvláštní slabost pro samečky, které vědci vyzdobili na nohou červenými plastovými kroužky. Snad za to může fakt, že si samičky vybírají partnery podle červené barvy zobáku. Samec, který nese červeň i na nohou, je pro samičky neodolatelný. Naopak, samečci opatření zelenými kroužky jsou pro samičky nezajímaví. Právě tohoto faktu využil ve svých experimentech tým francouzských a skotských vědců, kteří se rozhodli sledovat osud potomků atraktivních i neatraktivních otců. Dospěli k velice překvapivým výsledkům.
Pokud se samička spáří s fešákem opatřeným červenými kroužky, uloží do vajec mnohem více testosteronu, než v případě, že počne potomky se samcem "zohyzděným" zelenými kroužky. Zřejmě tu hraje svou roli celkově vyšší vzrušení samičky z páření s atraktivním samečkem. Potomkům atraktivních samečků se tak dostává do vínku vydatného hormonálního dopingu, který jim významně pomůže ve startu do života. Potomci atraktivních samečků jsou v životě úspěšnější nejen díky "dobrým genům" svých otců ale i zásluhou testosteronu, jenž jim poskytnou jejich matky.
Jestliže si samečci neberou příliš k srdci Ovidiovu výzvu k nedbalé eleganci, pak by měli mít na paměti Vergiliovo varování "dux femina facti" jež tvrdí, že "žena je původcem činu" a které je dnes populárnější ve své francouzské verzi "cherchez la femme".
Královna Dido
V Aeneidě je královna Dídó, řecké jméno pro královnu Elissar, poprvé uvedeno jako neobyčejně respektovaná postava. Již po sedmi letech od jejího odchodu z Tyru vystavěli Kartaginci pod její vládou úspěšné království. Její poddaní ji zbožňovali a obdarovávali ji chvalebnými festivaly. Její postava je povšimnuta jako ještě vznešenější, když nabídne azyl Aeneovi a jeho mužům, kteří nedávno uprchli z Tróje. Nicméně, když je Aeneas upomenut božím poslem, Merkurem, že jeho mise není zůstat v Kartágu se svou nově nalezenou láskou Dido, ale cestovat do Itálie a založit Řím, postava Dido se obrací k horšímu. Když ji Aeneas opustil, Dido se stala pomstychtivou a přikázala postavit hranice, aby mohla spálit majetek, který po sobě zanechal. Právě na této hranici měla Dido vidění o budoucím kartáginském generálu Hannibalovi, který ji mstí. Se svým posledním dechem se probodla. Pověst o lásce Dido a Aeneovi je smyšlená, ve skutečnosti dělilo tyto dvě postavy od sebe 500 let.
Poznámka: Aeneis (Aeneidy), též Aeneida je Vergiliův epos. Je psána latinsky v hexametrech.
Zdroj: Příroda (Český rozhlas) cs.wikipedia.org
